X. Náš život s Trpajzlíkem - Jeden den bez Trpajzlíka

16.9.17   Konečně jsem se dočkala! Mám v plánu strávit celý den bez Trpajzlíka! Domluvily jsme se se starší dcerou, že jí pohlídá a pak nám nechá na noc oba vnuky.

Moc jsem se na tu "dovolenou těšila". Měla jsem zaplacený celodenní seminář o výchově dětí podle typu temperamentu.

Ráno jsem vstala před sedmou hodinou, abych mohla obstarat hospodářství a nakrmit zvířata, ale Trpajzlík nějak vycítila, že se chystám zmizet a přicucla se na mě. Každý pokus o odchod mimo její dosah vyvolal hysterický pláč. Naštěstí zasáhl tatínek a celé ráno jí houpal v houpačce, dokud se neuklidnila. Po nakrmení zvířat jsem udělala snídani a chystala se k odchodu. V tu chvilí se Trpajzlík na mě přilepila podruhé. Nepomohlo chlácholení ani slib, že přijde Velká ségra s klukama. Chovala se, jako bych měla zmizet navěky. Takže jí tatínek opět odnesl nahoru do pokoje. Ještě že tam ta houpačka je!

Seminář mě naprosto psychicky vyčerpal.  Dávno pryč jsou doby, kdy jsem mohla strávit celý den v posluchárně a informace se do mě samy vpíjely jak voda do houby. Padesátka se blíží mílovými kroky a mozek odmítá spontánně přijímat vše, co není životně nutné. Musela jsem se hodně soustředit, abych udržela pozornost. Téma bylo nesmírně zajímavé, osvětlilo mi to některé situace, kdy se s našimi nejbližšími vzájemně nechápeme a nerozumíme si. Seminář začal ráno v 9 hodin a měl trvat do 16. Diskuze k tématu všakbyla bouřlivá a podnětná, čas se tím pádem o hodinu protáhl.

Odpoledne jsem dorazila domů s pocitem, jako bych měla za sebou směnu v uhelném dole. Moc jsem se těšila, jak si v klidu dám kafe a v tichém rozjímání budu v sobě zpracovávat právě přijaté informace. Spletla jsem se. V kuchyni na mne čekal bordel, jako by se tam půl roku neuklízelo. Linka byla plná hraček, použitého i čistého nádobí, zbytků jídla na talířích i mimo ně a mezi tím vším odkapával sýr a zrál jogurt. Dcera už byla pryč, všichni tři miláčkové seděli na pohovce přilepeni k televizní obrazovce, ve které juchali Smejko a Tanculienka a tatínek zcela vyčerpán spal vedle nich. Vyhodila jsem manžela z gauče a vyhnala ho i s dětmi do patra do dětského pokoje, naházela špinavé i čisté nádobí do myčky (nedokázala jsem rozpoznat, které je které), sýr a jogurt uklidila do ledničky a šla oběhnout hospodářství. Večerní krmení a dojení byl vysloveně relax. Mozek vypnul do nouzového režimu a já se hodinu a půl v klidu kochala ve společnosti hnoje a spokojených zvířat.

Po návratu do kuchyně jsem našla manžela opět relaxujícího na gauči. Nejstarší Vojta si vyplňoval nějakou dětskou doplňovačku a Trpajzlík s Mikuláškem si (prý spokojeně) hráli nahoře. V tu chvíli se odtamtud ozval řev. Našla jsem Trpajzlíka, jak mlátí svého tříletého synovce záchodovou štětkou do hlavy. Ona se smála, on řval. Vynadala jsem jim oběma, sebrala štětku, vytáhla ze záchoda hadr na podlahu a spláchla asi půl roličky vymotaného toletního papíru. Jak je vidět, hráli si spolu opravdu spokojeně a hlavně kreativně. Usoudila jsem, že je čas děti uložit do postele.

Rozdala jsem kartáčky na zuby, připravila pyžama a plínky, jednoho po druhém osprchovala a všechny tři uložila v obýváku na gauč. Miki začal brečet, že chce pití, ale že máma mu dává šťávu a on nechce vodu. To roztesknilo Vojtu a začal potichu vzlykat, že chce mámu. To vše se nijak nedotklo rozdováděného Trpajzlíka, začala mě radostně škrtit a klukům skákat po hlavách. Dvakrát jsem jim vyprávěla Tři prasátka a pak ještě pohádku o kůzlátkách, Trpajzlíka odvlekla násilím do ložnice a půl hodiny se jí snažila marně uspat. Potřebovala jsem jít vařit na zítra a taky sebrat a zpasterizovat smetanu, tak jsem opět odtáhla tatínka od kouzelné bedýnky a poslala ho do postele za Trpajzlíkem. Můžou se tam uspávat navzájem.

Tak moc jsem se na tenhle den těšila. Moje představy o dni strávenem v klidu a pohodě se ukázaly být velmi naivními. A mám pocit, že příštích mnoho let tomu jinak nebude.