VII. Náš život s Trpajzlíkem - Den mokrých dětí

26.4.2017 Přišel duben a s ním se dostavily neštovice. Nejprve naskákly pupínky oběma vnukům a jako správná babička jsem se uvolila vzít si oba kluky na starost, byt a stravu a od nich se neštovice přestěhovaly i na Trpajzlíka.

Dnešní den bych nazvala Dnem mokrých dětí. Začalo to v poledne. Tříletý vnuk Mikuláš spal a spal a spal tak tvrdě, že se v tom spánku počůral. Ale pořádně. Byl mokrý od brady ke kotníkům a totálně mokrá byla i celá postel. Naštěstí spal na manželově půlce. Musela jsem Mikeše osprchovat neštovice neneštovice, všechno stáhnout, pratelné vyprat, nepratelné dát usušit, byly toho dvě pračky.

Odpoledne oba trpajzlíci jednohlasně řvali, že chtějí ven. Snažila jsem se jim vysvětlit, že venku lije jako z konve a je zima jak v psinci, vše marné. Nakonec jsem rezignovala, pořádně je oblékla (no, pořádně, přes triko jsem jim natáhla zimní bundu a narazila čepici), na nohy natáhla holinky a vypustila je na zahradu. Chvilku si na terase pod střechou foukali bubliny, ale těm se nechtělo v dešti létat, tak je to brzy přestalo bavit a vydali se na trávu za terasou.

Mikuláše voda padající z nebe nemile překvapila a objevně hlásil, že tam "teče". Zato Trpajzlíkovi to bylo naprosto jedno a hnala se na klouzačku. Zatímco Mikeš pofňukával a hledal, čím by se venku zabavil, Trpajzlík sjela po mokré klouzačce a dopadla na promočený molitanový airbag dole. V tu chvíli se většina vody z molitanu vcucla do jejích tepláků a přes to, že je velkým milovníkem vody, bylo to už i na ní dost. Po půl hodině venku oba dorazili do kuchyně s v úplně promočených teplákách, převlékla jsem je tedy do suchého, dala něco dobrého na zub a pustila písničkové pásmo z Youtube.

Blížil se večer, byl čas jít krmit dobytek  a protože manžel měl přijet z práce pozdě, bylo třeba opět vzít ven oba Trpajzlíky. Venku už tolik nelilo, připadalo mi to tedy docela bezpečné. Pod zimní bundy jsem jim přidala mikiny a vypustila je na dvůr. Celodenní vytrvalý déšť vytvořil uprostřed dvora slušně velkou louži. No, spíš takový malý rybníček. Přísně jsem zakázala dětem do té vody lézt, ovšem zkuste něco zakázat dvěma zvědavým batolatům. Rozhodla jsme se ignorovat všechny šplouchance, ječení, křik a volání o pomoc abych byla s krmením co nejdříve hotová a mohla obě děti zase brzo uklidit do tepla. Když jsem obstarala krávu, zavřela kozy, našrotovala drůbeži na zítra, nakrmila křepelky a posbírala vajíčka, vydala jsem se s obavami podívat se na děti. Mikuláš fňukal, že je mu zima, ale až na mokrá kolena vypadal poměrně suše. Zato Trpajzlík očividně do té louže spadla. Kromě čepice měla promáčené naprosto všechno. Z bundy jí crčela voda, mokré tepláky se jí lepily na nohy, ale bylo jí to naprosto jedno. Vodu v louži si radostně užívala. Vesele v ní skákala až jí voda stříkala nad hlavu, běhala z jednoho konce na druhý a vytvářela vysoké vlny, které se jí přlévaly přes okraj holínek. K jejímu odchycení a vytažení na souš jsem musela použít mírného násilí. Doma jsem jí  z mokrého oblečení svlékla prozřetelně už v předsíni a dobře jsem udělala, z každé boty vyteklo asi půl litru vody.

Venku už zase prší, ta louže hned tak nevyschne, myslím, že na pár dní máme o zábavu postaráno.